Drobečková navigace

„Český Curie“: před sto lety se narodil Čestmír Šimáně

14. května 2019

Na vzpomínkové akci v Řeži jsme vzdali hold památce světově uznávaného fyzika, nestora českého jaderného výzkumu. Pamětní deska v našem areálu ho bude připomínat i jako jednoho ze zakladatelů naší společnosti.

Díky němu  dnes patří Česká republika mezi 30 zemí světa, které jsou schopny provozovat a rozvíjet jaderné technologie pro výrobu elektřiny. Studoval v Paříži u Joliot-Curieových, zakládal jaderný výzkum i vysokoškolské laboratoře, působil na vysokých pozicích v Mezinárodní agentuře pro atomovou agenturu ve Vídni či ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně v Rusku. Letos v květnu by se profesor Čestmír Šimáně dožil sta let.

Vzpomínková akce a odhalení pamětní desky

Výročí si 14. května v Řeži kromě jeho žáků, vědeckých kolegů a rodiny společně připomněli také následníci Ústavu jaderné fysiky - ÚJV Řež, Centrum výzkumu Řež a Ústav jaderné fyziky AV ČR. O významu založení Ústavu pro rozvoj obce hovořila také starostka obce Husinec Veronika Kristová. Více než šedesát hostů si připomnělo osobnost pana profesora úvodním slovem  Františka Pazdery, bývalého ředitele ÚJV Řež. Emilie Těšínská z  Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR hovořila o vybraných milnících z jeho bohatého životopisu. Emotivním vystoupením připomněl jeho rodinné zázemí a renesanční povahu syn Čestmír Šimáně mladší. Pokračovatelé odkazu pana profesora zastoupení kolegou Janem Milčákem z Centra výzkumu Řež  a Vladimírem Wagnerem z ÚJF AV ČR mluvili o současných projektech a plánech řežských výzkumných reaktorů a urychlovačů.

Vzpomínková akce vyvrcholila odhalením pamětní desky za účasti vedení všech tří společností a vedení obce.  Akci doprovodila vernisáž dobových fotografií a oživila výstavka výtvarných prací dětí z místní ZŠ.

Zakladatel jaderných oborů v naší zemi

K jaderné fyzice se talentovaný všeuměl, který hovořil sedmi jazyky a na potkání citoval latinské klasiky, dostal náhodou, když jej v knížce zaujala zmínka o štěpení uranu. Pak jí ale zasvětil celý svůj život. Profesor Čestmír Šimáně byl zakladatelem řady institucí spjatých s jaderným výzkumem i výukou, neúnavným propagátorem využití jaderné energie a jedním z našich prvních vyslanců v mezinárodních organizacích, včetně Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Reprezentoval republiku na mnoha vědeckých konferencích, podílel se na výstavbě jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, pracoval na projektu jaderné elektrárny v Dukovanech, působil jako člen poradního sboru Státního ústavu pro jadernou bezpečnost a doslova do posledního dechu pracoval v laboratoři mikrotronu v tunelu pod Vítkovem na vědeckých projektech Ústavu jaderné fyziky.

„Profesor Šimáně vydobyl československému jádru ve světě zvučné jméno, na kterém naše společnost dodnes staví při získávání komerčních zakázek a navazování kontaktů s mezinárodními institucemi“, zhodnotil přínos Čestmíra Šimáně Daniel Jiřička, předseda představenstva a generální ředitel ÚJV Řež, jedné z nástupnických organizací Ústavu jaderné fyziky v Řeži, který Šimáně pomáhal v roce 1955 založit. V roli ředitele této nové výzkumné organizace Šimáně také v září 1957 spouštěl první československý výzkumný reaktor, v podstatě na staveništi, neboť ústav byl dostavěn až v roce 1960.

 „Byl nepřehlédnutelný nejen díky svým hlubokým odborným znalostem a pracovnímu zápalu, ale také jako veskrze renesanční osobnost s mnoha kulturními zájmy. Svůj zápal přenesl na celé generace následovníků, z nichž mnozí dodnes pracují nebo spolupracují s Ústavem jaderné fyziky“, připomněl Ondřej Svoboda, zástupce ředitele ÚJF AV ČR. Díky Šimáněmu mohou dodnes v Česku budoucí i současní jaderníci experimentovat na různých urychlovačích (cyklotrony, mikrotrony…), zkoumat strukturu materiálů v laboratořích neutronové difrakce či provádět pokusy na školním reaktoru.

„Poválečné výzkumné a vývojové aktivity, ve kterých vystupuje jméno Čestmíra Šimáně, jsou široce rozkročené. V oblasti jaderného výzkumu se zasloužil nejen o odborné základy, ale byl také jedním z prvních propagátorů a popularizátorů, „tváří“ našeho oboru“, hodnotí Milan Patrík, ředitel Centra výzkumu Řež. Sám profesor často opakoval, že vědeckou činnost nelze provozovat jen jako zálibu, ale že je potřeba neustále hledat možnosti, jak výsledky aplikovat, ať již v oblasti jádra nebo i v jiných oborech.

Renesanční jaderník Čestmír Šimáně

Fyzik s nakažlivým entuziasmem pro jádro se narodil 9. května 1919 v Kateřinkách u Opavy.  Jako absolvent Vysoké školy technické Dr. E. Beneše hostoval v letech 1947 až 1949 na dvou stážích v Laboratoři jaderné chemie u profesora Frédérica Joliot-Curie na Collège de France v Paříži. Nositele Nobelovy ceny zaujal pragmatickým přístupem – když potřeboval nějaký přístroj, sám si jej vymyslel a sestavil. Během své stáže dostal tehdy mladý český vědec při pozorování pokusů na urychlovači třetinu smrtelné dávky záření… Pařížská zkušenost z oboru urychlovačů částic a dovezené technické podklady významně ovlivnily nejen jeho další vědeckou dráhu, ale celý vývoj jaderného know-how v naší zemi. Po návratu z Paříže se zapojil do budování Ústavu ČAV pro atomovou energii a v roce 1955 pomáhal se založením Ústavu jaderné fyziky, kde pak byl dva roky ředitelem. 

V letech 1961–1964 pracoval v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii ve Vídni jako ředitel Divize technických dodávek a jaderných surovin. Po návratu přešel na Fakultu technické a jaderné fyziky (později FJFI) ČVUT, kde byl v dubnu 1964 jmenován profesorem užité a jaderné fyziky, stal se vedoucím nové katedry jaderných reaktorů a postupně zastával i funkce proděkana pro vědecko-výzkumnou činnost a děkana. Na fakultě inicioval mj. zřízení laboratoře neutronové difraktografie, mikrotronu a vybudování školního reaktoru nulového výkonu. V roce 1985 zde obhájil doktorskou práci na téma "Neutronika".

Čestmír Šimáně je neodmyslitelně spojen také s československou spoluprací se Spojeným ústavem jaderných výzkumů v ruské Dubně. Řadu let byl členem vědecké rady SÚJV, předsedou komise pro spolupráci s SÚJV při ČSAV a zastával i post jednoho ze dvou zástupců ředitele SÚJV Dubna. I v pozdním věku byl velmi aktivní – nejen že stále pravidelně docházel do laboratoří mikrotronu, ale také přednášel, psal odborné články do vědeckých časopisů, popularizoval jaderný výzkum v rozhlasu i v televizi. Profesor Šimáně zemřel 26. července 2012, ve věku 93 let. Poslední vědecký článek publikoval měsíc před tím.

 

Více si o životní dráze profesora Šimáně můžete přečíst v našem speciálním vydání zpravodaje Jaderník (ke stažení níže).

Soubory ke stažení

Další aktuality